Před několika lety jsem se potkal s člověkem, který překypoval zdravím, byl plný elánu a myslel si, že mu v jeho věku padesáti šesti let patří celý svět. Měl dům, manželku, byl úspěšný a peníze tekly proudem na všechny strany. Prostě úspěšný muž, dle tehdejších měřítek hodnot. Jedno mu však chybělo – zdraví. Lékaři mu diagnostikovali nemoc, které nevěnoval žádnou pozornost, nedodržoval doporučení lékařů a užíval si života plnými doušky, protože si myslel, že až ta nemoc přijde, zaplatí lékařům peněz tolik, kolik bude potřeba a on bude opět zdravý.

Ano, dnes zcela běžný pohled na své zdraví lidí, kteří jsou bohatí a myslí si, že vše, včetně zdraví, lze koupit. Náš úspěšný člověk trpěl idiopatickou proktokolitidou. Jde o nemoc, která vás velice omezuje. Jde o onemocnění střevní sliznice tlustého střeva.  Jedná se o chronické onemocnění, často se střídají klidná bezpříznaková období s fázemi, kdy nemoc udeří plnou silou. Tím, že se jedná o zánět tlustého střeva a konečníku, je vám všem jasné o jak nepříjemné onemocnění se jedná. Ze dne na den jste vyřazeni z běžného života a bez plínek, nemůžete udělat ani krok. Pro tohoto člověka to byla rána z čistého nebe. Manželka se za něj začala stydět, protože byla zvyklá se pohybovat po recepcích, módních přehlídkách a ve vyšší společnosti. Děti měly všeho dostatek a neznaly hodnotu peněz. Pro něho to byla hotová tragédie, protože byl majitelem velice úspěšné evropské, dnes již celosvětové společnosti. Zjistil, že zde mu peníze nepomohou a stal se z něho člověk, který se stranil lidem a firmu řídil pouze z domova.

Také tento člověk otevřel dveře u mé malé skromné ordinace s tím, že žádá o pomoc, protože již neví, co má dělat. Nasadili jsme bylinky za pár korun a cviky, které musel dělat každý den ráno, v poledne a večer. Dělal vše poctivě a vždy jednou v týdnu za mnou přijel na konzultaci. Když za mnou jel, měl přehled, kde jsou toalety a zda jsou čisté, či nestojí ani za řeč. Postupně, jak za mnou jezdil, vynechával toaletu za toaletou a cesta mu trvala čím dál tím méně času. Vše, včetně jeho osobního života se měnilo k lepšímu. Ba co víc, jeho děti i manželka si uvědomily, že bohatství nelze měřit penězi, zahraničními dovolenými a drahými auty. Jednoho dne přijel, otevřel dveře a s úsměvem se mě zeptal: ,,Co je, na mně jiného pane Větrovský?“ přemýšlel jsem, co je na něm nového. Začal se pohybovat v bocích sem a tam a mi došlo, že nemá plínku. Byl zdráv. Pomocí bylinek jsme společným úsilím dosáhli úspěchu, který je ojedinělý a pro mě znamená poznání, že bylinkami se opravdu dá pomoci i v naprosto bezvýchodné situaci a v nemocech, které jsou pro člověka noční můrou.  Strach z těchto nemocí si nese každý z nás.


Bohuslav Větrovský

poradce pro alternativní a přírodní medicínu