Je zdrobnělina jména Tina a toto jméno nosila žena, která mě fascinovala do konce svých pozemských dnů.

Když jsme se poznali, bylo jí více než sedmdesát let. Měla výrazné oči a vyřídilku jako žádná jiná žena. Bylo jí slyšet na celé kolo a neustále se smála. Ihned jsme si vzpomněl na krátké setkání s Vladimírem Menšíkem, který byl hlučný, plný energie a neustále se smál. Jeho slovní kulomet se mi okamžitě vybavil, při prvním setkání s Tinkou.

 Jakmile jsem vstoupil do místnosti, kde se nacházela, dívala se na mě jako na zjevení a řekla mi „ahoj brácho z minulého života. Konečně jsem Tě našla.“ A již se ode mě, až do posledních svých dnů, nevzdálila. Již když jsme se poznali, byla po těžké operaci rakoviny tlustého střeva. Ihned se se mnou radila, co má jíst, jaké bylinky si má nasbírat a zda se může vypovídat ze svého bolu. Pochopil jsem, že příčina celé nemoci je opravdu stará více než deset let a váže se na její pobyt v bývalém Sovětském svazu, kde ze dne na den, přišla o svého muže a do konce jejích dnů, pochybovala o jeho přirozené smrti. Přesto na Rusko nezanevřela, spíše naopak. Milovala ho celým svým srdcem a pochopil jsem proč. Život měla velice složitý a její první dětské vzpomínky se vázaly k druhé světové válce, kdy se jí jako zázrakem podařilo vyváznout z vražedného řádění německých vojsk, kdy před jejíma očima, jí zavraždili členy její rodiny. Toto vše se odehrálo v Bulharsku, odkud pocházela. Jak dospívala poznala se s mnoha lidmi, kteří se zabývali mystikou a léčitelstvím. Dokonce si jí prý baba Vanga, známá léčitelka, vybrala za svoji žačku. Ona však odešla se zbytkem své rodiny do Československa, začít žít nový život.

Rakovina ji pomalu požírala a Tinka se jí urputně bránila a já jsem jí pomáhal, jak jsem mohl a jak jsem nejlépe uměl. Nasadili jsme kořen pampelišky, který je vynikajícím přírodním chemoterapeutikem a plavuň vidlačku s puškvorcem, v poměru jedna ku deseti a ganodermu s kořenem ženšene. Vše jsme zpracovali podle starých receptur a stanovili dávkování. Tinka i já jsme byli překvapeni okamžitými účinky těchto bylin. Velice účinně ji pomáhaly zvládat ozařování, po kterém se vždy díky těmto bylinkám velice rychle zregenerovala. Vše velice dobře zvládala i po psychické stránce. Neustále jsme si povídali o duchovních světech a průběhu smrti. Řekla mi, že až zemře, přijde mě navštívit, aby mi sdělila, jak to v tom světě za oponou vypadá. Smáli jsme se tomu a neustále mi říkala, že v příštím životě se určitě opět potkáme, v jedné rodině. Jednoho dne jsem k této vitální ženě přijel a již jak jsem jí uviděl jsem na ní začal volat:,,Tinko, Ty jsi to vzdala. Co se stalo?!“  Mlčela a jen hlesla :  „Pojď dál, vše Ti povím.“ Sedl jsem si a poslouchal její dlouhý monolog, proč vše vzdala a co je příčinou, že chce co nejdříve zemřít. Bylo mi smutno, protože jsem již pochopil, že přijdu o skvělou kamarádku, která se rozhodla co nejdříve zemřít. Když zakončila svůj monolog,  zeptala se mě, jestli jí chápu, proč chce odejít. Odpověděl jsem jí, že ji plně chápu. Věděl jsem, že svou pevnou vůlí a tím jak vysoce vzdělanou ženou byla, jak v pozemském vědění a poznání, tak i v duchovních oborech mystiky, dokáže zklidnit svoji mysl natolik, že odejde na druhý břeh. To se také stalo. Tinka dodržela svůj slib a dala mi vědět, že již je na druhém břehu a že se těší na shledání, až tam také jednou přijdu. Často se dívám na její fotografii a vidím babu Vangu s velkýma krásnýma očima s úsměvem a srdcem na dlani.


Bohuslav Větrovský,

poradce pro alternativní a přírodní medicínu.