Je nemoc, které se všichni podvědomě bojíme. Pokud postihne naše blízké, jsme touto zprávou zasaženi a podnikáme všechny možné kroky k úspěšné léčbě, našeho blízkého člověka. V dnešní době již existují ověřené postupy léčby některých typů rakovin a vědecká pracoviště na celém světě hledají lék, na tuto chorobu, která je známá již od starého Egypta.

Co to je rakovina?

Rakovina nebo též nádorové onemocnění, je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace vlastních buněk organismu se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst, ačkoli za normálních okolností jsou buňky schopny svou mutaci detekovat a opravit, anebo se případně alespoň sebe rozložit apoptózou. Bujení pak může být naprosto neškodné (např. bradavice), ale také může v poměrně krátké době postiženého zahubit (např. některé nádory krve – některé leukemie). Obvykle se považuje za projev zhoubnosti (malignity) to, že nádor roste infiltrativně (prostupuje) do okolí a je schopen se rozsévat po těle a zakládat vzdálená ložiska, tzv. metastázy; výjimku z tohoto pravidla představují maligní nádory mozku, které jen vzácně zakládají metastázy.

Vznik nádorů

Nádor může vzniknout v jakékoliv tkáni, ale nejčastěji vzniká v těch tkáních, kde se nejvíce množí buňky (dýchací soustava, trávicí soustava) a nebo kde jsou buňky stimulovány hormony (prostata, vaječníky, prsy).

Charakteristické rysy rakovinných buněk

Nádorové buňky jsou typicky charakterizovány svou schopností růst bez přítomnosti většiny růstových faktorů, neschopností odpovídat na signály pro ukončení růstu, omezená citlivost vůči indukci programované buněčné smrti, stimulací růstu krevních kapilár zásobujících nádor (angiogeneze), teoreticky neomezená schopnost dělení (nenaráží na Hayflickův limit) a schopnost šířit se do vzdálených tkání (tvorba metastáz). Kromě těchto základních charakteristik pozorovatelných u prakticky veškerých rakovinných buněk se často vyskytují i další charakteristické rysy: jako jsou abnormality v metabolických drahách (například Warburgův efekt), schopnost unikat imunitnímu systému, chromozomální abnormality a trvající zánětlivý stav v okolí nádorových buněk.

Vliv prostředí a životního stylu

Vliv prostředí a životního stylu je patrný u velké části nádorových onemocnění, například obezita a nedostatek pohybu je spojována s rakovinou tlustého střeva, slinivky břišní, ledvin, prsu, děložní sliznice, vaječníků, prostaty a pravděpodobně dalších. Změnu incidence také vykazují imigranti. Další rizikové faktory jsou zvýšený příjem alkoholu (zvyšuje například riziko vzniku kolorektálního karcinomu), nedostatek pohybu nebo nízký příjem vlákniny, ale jsou známy i spojitosti např. s kouřením, bronchogenního karcinomu s kouřením nebo karcinomu prsu s tím, že žena neměla děti.[zdroj?] Například radioaktivní radon (uvolňující se z půdy i z cigaret a hromadící se v obydlích) je důležitým faktorem u karcinomu plic a jeho působení je úměrné expozici od nejnižších úrovní (tj. bez prahu). Na myších bylo prokázáno, že nízká teplota prostředí také neprospívá teplokrevným organismům a že zvýšení teploty okolí zpomaluje růst nádorů.

Vliv tělesných proporcí

Pro nadváhu (větší BMI) je pozorován zvýšený výskyt nádorů jako např. kolorektální karcinom. Ale i pro samotnou vyšší postavu roste pravděpodobnost výskytu s výškou postavy (u žen v průměru pro všechny nádory o 16 % na 10 cm výšky, pro melanom dokonce 32 % na 10 cm).

Vliv věku

V dětském věku převažují nádory podmíněné vrozenou poruchou některého z opravných mechanizmů DNA, v dospělém věku je většina nádorů způsobena kombinací vlivů prostředí a životního stylu, vliv dědičnosti není tak výrazný. Zatímco u dětí převažují nádory mozku a leukemie, u dospělých má nejčastější výskyt melanom následovaný nádory tlustého střeva, plic, prsu a prostaty.

Existuje alternativní léčba?

Ano, existuje. Je však zastaralá a proto doporučuji odbornou léčbu ve specializovaných nemocnicích.

Z alternativních postupů mohu uvést následující:

  1. Kombinace bylinných tinktur a čajů v kombinaci s hladovkou a použitím bioenergie.
  2. V devadesátých letech jsem se potkal s lékaři, kteří použili preparát Dr. Alivizatose, který bohužel zemřel v roce 1991. Byl jsem překvapen jeho účinností. Jednalo se o silně žlutý roztok obsahující kyselinu nikotinovou, vitamín B, a jiné substance.
  3. Breussova dieta
  4. Makrobiotika
  5. Urinoterapie
  6. Homeopatie
  7. Chelátová terapie
  8. Irisap
  9. Jmelí
  10. Laetril
  11. Ukrain
  12. Yucca
  13. Žraločí chrupavky