Věda o dechu,

jest nejvyšší ze všech vědomostí. Jest plamenem, který osvětluje obydlí duše. Celý svět jest v dechu. Dech sám jest životem.. Dech jest nejvyšší silou, dech jest Bůh sám.

Dýchání je život. Kdo neumí dýchati a dýchá špatně, obyčejně také špatně vypadá. To lze pozorovati hlavně u tuberkulózních. Onemocní-li plíce, jsou to obyčejně jejich nejspodnější části, kam vzduch následkem špatného dýchání nejméně přichází. Jest to, jako když protéká řeka rybníkem. Kudy plyne proud, jest dno čisté čím dále však od proudu, hromadí se bahno. Stane-li se, že následkem sucha řeka vyschne a neproudí rybníkem více, znečišťuje se dno i tam, kde ho proud dříve udržoval čisté. Tak jest to i s plícemi. Kdo zhluboka dýchá, ten proudem vzduchovým pročišťuje celé plíce a není možno, aby v nejnižších částech usazovala se nečistota jako v naznačeném rybníku.

TATVYHluboké dýchání udržuje však i tělo svěžím a dává tváři klidnější a spokojenější výraz. Též zachovává oproti špatně dýchajícím, třeba stejného stáří, vždy mladší zjev. I trvání života nemá-li na ukončení jeho vliv případ mimořádný, jest delší při pravidelné a správně hluboce dýchajících.

Řádné, hluboké dýchání, má však vliv i na náš život vnitřní (duchovní).
Kdo nezná tohoto zákona dechu, ať vzpomene, že bylo-li mu jednati s někým o důležitých otázkách, ať již jakýchkoliv, dříve než vstoupil v místnost, kde se o otázkách těchto rozhodovalo, jak hlubokými vzdechy posiloval svoji odvahu. V zármutku, kdy duše sklíčena, přichází vzdech ze vzdechem, aby pomohl nám zármutek zapuditi. V touze, jakož i v každém pocitu, který zanechává v srdci tesknotu, jsou to opět vzdechy, které, aniž bychom o tom přemýšleli, samovolně osvěžují unavené naše srdce.

Z toho vidno, že tam, kde jednotlivec není poučen o moci a blahodárném účinku dechu, pomáhá si jako vždy ve všem příroda sama.

Chceme krátce o tomto nejdůležitějším výkonu našeho těla aspoň částečně podati vysvětlení, poněvadž i správné dýchání spojeno jest s výsledkem “Hodin šťastného člověka”. Vzduch, který vdechujeme, prolnut jest podle moderní vědy etherem kosmickým. My nazveme jej Pránou. Tato vesmírná síla (energie) jest pro náš organismus zdrojem síly, neznámé ještě většině lidstva.

Zasvěcenec, který umí úplně dech svůj ovládati, nabývá veliké, ba téměř neomezené moci nad svým okolím a stává se pánem svého osudu. Ovšem, že dosažení této Moci vyžaduje mnoho cviků, sebezapření, hlubokého vnitřního probuzení, mravní čistoty a nejvyšší Lásky (k sobě rovným i nižším), tedy k veškerému tvorstvu. Slibme si, že alespoň na prahu Chrámu Poznání chceme stanouti a přijímati z tam ukrytých posvátných Pravd aspoň tolik, abychom život svůj žili šťastně a blaženě a abychom těmito vlnami dobra zaplavovali i svoje okolí.

Většina lidstva nedýchá správně, novorozeně 44 krát, dítko 5-ti leté 26 krát a dospělý člověk již jen 18 krát za jednu minutu. Potřebný plícím vzduch zaopatřujeme ještě častokráte v nevětraných místnostech, mnohdy plných prachu a dýmu, ačkoli vdechování čistého vzduchu jest nejdůležitějším úkolem celého našeho organismu.

Většina lidstva dýchá proto, že dýchati musí, t.j. že organizmus je k tomuto úkonu donucuje. My však postavi vše dech svůj pod vlastní dozor, učme se plně a hluboce dýchati. Cvičení konejme však pouze, když jest venku počasí vlažné, je-li studeno, cvičme ve vyhřáté místnosti, při otevřeném okně, ale tak, abychom nevdechovali přímý proud studeného vzduchu. Jsou nám známi též jednotlivci, kteří přesně cvičili i venku ve studeném vzduchu a nikdy jim to neškodilo. Každý pozná nejlépe sám, podle vlastní povahy, jak se zaříditi.

Dech rytmický

V celém vesmíru, přírodě i životě našem musí vládnouti soulad (harmonie). Je-li tomu obráceně, nastávají katastrofy. Podle písma sv. dva domy rozdělené proti sobě, hynou a pustnou. Je-li v rodině nesoulad mezi manžely, brzy se buď rozcházejí neb klame jeden druhého. Jsou-li poruchy vesmírové, tedy nesoulad, nastávají katastrofy v přírodě, a je-li nesoulad v těle našem, nastávají nemoce a utrpení. Aby tam, kde není vnitřního souladu, tento nastal, jest třeba na prvém místě souladného (rytmického) cvičení dechu.

Cvičení A

Hleďme především, abychom při cvičení nebyli rušeni. Vztáhněme ramena vzad, vypněme prsa. Vyhledejme tepnu, nejlépe na spánku, abychom spojením rukou netísnili plíce a počítejme podle úderu tepny 1 – 2. Vdechněme při zavřených ústech pouze nosem hluboce, též v trvání doby 1 – 2, zadržme vzduch v plicích, pak opět nosem vydechněme a ustaňme v dechu, vždy v trvání času podle úderu tepny. Celý dech i výdech i ustání v dechu bude trvati 8 úderů tepny. Po týdnu zvyšme trvání na 4 údery tepny. Bude tedy vdechnutí, výdech i s přestávkou trvati 16 úderů. Trvání veškerých dechů jest nutno říditi přesně podle rychlosti tepny, tedy v souladu (v harmonii) s oběhem naší krve, a tak byť i třeba s neviditelnými záchvěvy celého našeho organizmu.

Při těchto cvičeních soustřeďme svoji mysl (podle pokynu v soustředění) na to, co nás činí zdravými, ušlechtilými a spokojenými, mysleme na př. : vdechuji zdraví a svěžest, vdechuji lásku a mládí, vdechuji moc a sílu atd.

Toto rytmické dýchání provádějme denně, kdykoli se nám naskýtá příležitost, při chůzi, odpočinku i na loži, dříve než usínáme, při ranním probuzení atd. A poznáme, že za nějaký čas budeme dýchati v souladu s tepem své krve. Pocítíme osvěžení v celém nitru, chůze naše stane se lehčí a celková nálada veselejší.


Cvičení B

Když navykli jsme dýchání rytmickému, učme se dýchání, při kterém zvláště dlouho zadržujeme vzduch ve svých plicích.

Stojíme neb sedíme s hlavou vzpřímenou, ruce založíme za hlavu a dýcháme tak, aby vdechnutí trvalo 4 údery tepny, zadržení dech 8 úderů a výdech opětně 4 údery. Když jsme delší čas cvičili a pozorujeme, že zadržení dechu nám nečiní žádných obtíží, zvýšíme dobu trvání na 8-16-8, až na 16-32-16 úderů. Později rozdělíme si cvičení pro vdechnutí, zadržení dechu 12 výdech 6 úderů, pak 6-24-12 úderů, 12-48-24 údery, 16-64-32 atd. Poznáváme, že joginové ++) kladou na zadržení dechu největší váhu.

Cvičme opětně často, pokud možno ráno, v poledne i večer, aspoň čtvrt hodiny, dbejme však toho, abychom neměli ani přeplněný ani prázdný žaludek. Nehodí-li se nám tato doba, cvičme všude, kde nám to možno a kde jest čistý vzduch. Kdyby následkem různých okolností nebylo nám možno dodržovati čas, neopomeňme cvičiti přece a byť by to bylo i velmi málo.

Každý, byť i jednotlivý hluboký vdech a výdech, zanechává již v těle našem příznivé vývojové účinky. Vždy však při každém cvičení, snažme se celou svoji vůli soustřediti mysl svoji buď na své zdraví, na krásné a ušlechtilé věci, týkající se ať již života našeho nebo našich bližních.

Myšlenky zlé, nenávistné, zanechávají stopy v celém našem zjevu a činí nás nepříjemnými (nesympatickými) našemu okolí, aniž bychom věděli toho příčinu. Až budeme úplně dech svůj ovládati, bude nám cvičení opravdovým potěšením a poznáme, že vynechali bychom některý dne a neprovedli aspoň několik cviků nebo dechů, že zdáti se nám bude, jako bychom něčeho postrádali, ano i náladově zesmutníme.

Myšlenky, jejich soustředění a jejich účinky na naše tělo
Myšlenky naše jsou jako slabý stromek, který vyrostl kdesi na stráni osamělý. Brzy bijí do něho prudké větry severu, brzy bouře ohýbá ho až k zemi, pak zase nechá se celovati paprsky slunka.

Brzy usedá na něho motýl, jindy ptáče, aby zazpívalo něžnou píseň, a opět jindy pták dravý, pod nímž lámou se slabé větévky.

Takové jsou i naše myšlenky. Smutné, někdy plné zášti a hněvu, pak opět lásky, jindy plny zoufalství, až také se pod nimi ohýbá celá naše bytost, někdy jsou tak divné a bezúčelné, že kdybychom mněli říci někomu o čem přemýšlíme, odpověděli bychom “o ničem”.

Že jest možná takový stav myšlenkový v naší hlavě, vinni jsme sami, poněvadž nenaučili jsme se řádně myslet. Přijímáme myšlenky tak, jak přicházejí a podle jejich jakosti chvějeme se pod nimi jako onen strom, o němž jsme vpředu vypravovali. A přece teprve ten, kdo umí ovládati myšlenky, může říci, že opravdu žije, neboť žíti ve svých myšlenkách, jest býti blaženým a šťastným.

Vzpomeňme na svoje dětství. Tak dlouho, pokud spřádali jsme v dětské duši své pohádky, pokud neovládaly nás ještě starosti o vezdejší život, tak dlouho můžeme říci, bylo naše dětství šťastné. Však ještě dnes, půjdeme-li cestou správného myšlení, může se k nám toto štěstí vrátiti.

Co třeba však činiti, aby myšlenky naše byly radostné a šťastné? Toho docílíme jenom ovládáním jich.

Ovládati svoje myšlenky jest zvítěziti nad svým osudem, který, byl-li zlý a těžký, pomalu změní ostny, které nás bodaly, v růže radosti a spokojenosti.

Ještě snad nikdy nezkusili jsme stav bezmyšlenkový. Zkusme to jedenkráte na nic nemysliti a poznáme, jak je to těžké. Nebo představme si nějakou květinu, např. růži, mysleme a uvažujme jen k ní. Hleďme živě v myšlenkách svých si ji představiti a poznáme, jak jest to obtížné jen o ní uvažovati a přemýšleti. Co tu jiných, často až směšných myšlenek (jakoby odněkud z daleka, tedy nikoliv z našeho nitra) přiletí, aby nás rušily. Abychom zabránili přístupu cizím myšlenkám, jež nás ruší, do nitra našeho, jest nutno prodělati aspoň nejjednodušší cvičení pro soustředění myšlenek.


Cvičení C

Chceme-li cvičiti soustředění mysli, vyhledejme si místo, kde by nás nikdo nerušil, kde naše smysly, hlavně sluch (cvičíme s očima zavřenýma), nebyl by ničím poután. Před cvičením proveďme vždy několik hlubokých dechů ze cvičení vpředu. Je-li to na večer, představme si v mysli vše, co jsme toho dne vykonali, od časného rána až do večera, kdy soustředění (koncentraci) provádíme.

V mysli své jednejme tak, jako bychom dnešní práci dopodrobna znovu prováděli. Při tom však nesmíme připustiti, aby nás ovládala nějaká myšlenka jiná. Později volme pro cvičení o své denní práci dobu dřívější, před týdnem, před měsícem i před delším časem.


Cvičení D

Učme se soustřediti mysl svou na nějaké věci, které snažme si představiti v mysli tak, jak ve skutečnosti vypadají (plasticky) např. strom, třeba lípu.

Tuto představme si v duchu, jakoby rostla před námi: vidíme ji z jara, jak jest bez listí, jak pomalu všemohoucí síla vesmíru probouzí v ní život, pučí, vyrůstá listí, květy se rozvíjejí. Soustředění má a musí být tak mocné, že se nám zdá skutečně, jako bychom cítili vůni květů lípy.

Jděmež životem lípy dále: květy mizí, zůstávají plody, které s listím v podzimu opadávají, vidíme znovu její holé větve na zimu připravené a znovu proděláváme s celým stromem nové jaro až zase do podzimu. Ke cvičení z přírody můžeme vyvoliti si strom, květinu nám nemilejší, růži, jabloň, šeřík (bez modrý) atp.


Cvičení E

Když daří se nám cvičení předcházející, vezměme zrcadlo a podívejme se dobře na svůj obličej, usedněme pohodlně na židli a představme si sami sebe jasně tak,jakoby druhá taková bytost, jako jsme my sami, seděla neb stála proti nám. Pozorujme ji dlouho, upjatě, nedavše se rušiti myšlenkou, neboť zapamatovati si svoji vlastní podobu jest dosti obtížné. Když se nám to zdaří, zkusme to se svým přítelem. Zadívejme se na jeho podobiznu, představme se ho tak živě před sebou, že senám musí zdáti, že skutečně před námi stojí. Cvičme tak dlouho, až vzpomeneme-li na kohokoliv, uvidíme ho jasně před sebou. Každý jednotlivec vyhledá si k soustředění již věci toho druhu, jež jsou mi milé a zajímavé, poněvadž tím cvičení stává se příjemným, musí to však býti to, co city povznáší k jemnosti a kráse.

Taková cvičení stanou se pro člověka opravdu radostí, neboť každý pozná, že myšlenkám svým počíná dávati směr takový, jaký chce sám. Počne-li doléhati na nás zármutek, nedáme myšlenkám smutku dotýkati se nás, ale rychle vymslíme se v radost. Např. necháme před zrakem svým jíti sbor drobných dětí z nějaké slavnosti. Vidíme jejich zářivá očka, radostné tvářičky, slyšíme jejich roztomilý zpěv. Vidíme, jak přichází k nám někdo, koho nejvíce milujeme, otec, matka, jsme-li nábožensky založeni a je-li duše naše povznesena, uzříme snad i zářivou postavu Krista, slyšíme Jeho utišující hlas “Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a jste zarmouceni a já vás občerstvím”. Nepřipusťme však za žádnou cenu, aby myšlenky žalu, které nás tížily, účastnily se celého tohoto pochodu myšlenkového, kterým jsme je zapuditi, měli.


Cvičení F

Zdá-li se nám, že jsem nemocni, opuštěni, zhosťme se těchto myšlenek způsobem výše naznačeným. Usedněme nerušeně na židli nebo pohovku. Představme si, jakoby naše druhá podstata (náš zdvojenec) vystoupil z nás. Vidíme s živě státi před pohovkou. Vcházíme ven do přírody, kde jest právě jarní ovzduší, vidíme před sebou malý ostrov. Kolem čistá, hluboká voda, na povrchu kvetou lekníny. Svlékáme šat svůj a vstupujeme do připravené loďky a převážíme se na ostrov, kde jsou lípová stromořadí kolem celého břehu. Květy voní, vůni tu cítíme, vystupujeme na břeh čistou pěšinkou, po jemném písku. Trávníky plné květů, sedmikrás, růžových keřů, konvalinek. Slyšíme volati kukačku, vidíme vlaštovičky přelétati nad hlavou, slyšíme jejich švitoření a cítíme, jak sluneční životodárné paprsky příjemně nás hřejí. Přicházíme k pramenu, voda vytékající jest “voda života”, osvěžuje, uzdravuje a vtéká do velké nádrže. Vstupujeme po písčitých schůdkách do vody, cítíme příjemný chlad vody, osvěžujeme se, omýváme obličej svůj i hlavu, cítíme, jak se nám vrací síla, zdraví, jak tělo naše očišťuje se od všelikých nečistot, které jsme snad dříve měli. Béřeme u pramenu připravený pohár a napijeme se “vody života”, pociťujeme ve svém nitru radost, omládnutí, máme-li nějaké tělesné vady, omýváme je vodou z pramene a věříme, že tyto zmizí. Vstupujeme na břeh a necháme se osušit paprsky slunce. Cítíme, jak síla, radost, zdraví nás ovlivňuje, cítíme lehkost v celé své bytosti. Pohlížíme do čisté hladiny vody v nádrži “voda života”. Vidíme svoji celou postavu, všecky naše tvary jsou krásné (antické), případné chyby, které snad máme, se ztratily, jsme šťastni. Dívejme se na tělo své s obdivem.

Všechno jest u člověka krásné, člověk vyšel celý z rukou Stvořitele a není ničeho, co všední člověk nazývá hanbou. Vše jest takové, jak se na to díváme. Vidíme.li na sobě vše krásné, krásným to zůstane. Pak projděme se ostrůvkem. Na východní straně jest veliký zázračný strom přání, plný nádherných květů (podobných růží, lilií atd.) Jsou to květy štěstí a čistých přání člověka. Jeden květ zdraví, druhý lásky, štěstí, radosti a zbožnosti.

Utrhněme takový květ, který by nám učinil největší radost a na němž naše přání uloženo, položme ho na svoji dlaň, vystavme ho paprskům slunce a pozorujme, jak pomalu květ mizí a jako jemným obláčkem rozptyluje se ve vesmíru.

Pak věřme pevně a jistě, že květ, který byl našim přáním a rozplynul se v slunka paprscích, jistě přinese nám do života našeho to, co jsme žádali. Dokonalá víra v naplnění toho o čem přemýšlíme a jistota, že se tak musí státi, vykoná na nás skutečný zázrak. Máme-li bytost kterou milujeme, však postrádáme její lásky (rozrušené manželství), soustřeďme se (koncentrujme se) na to, jak vstupuje na ostrov s námi. Proveďme však cvičení toto ve chvíli, kdy dotyčný nebo dotyčná usíná nebo spí. Veďme ji v duchu na ostrov s sebou, vypravujme ji něžně o krásách “Ostrova blažených”, nepřipusťme ani nejmenší myšlenky špatné či smyslné. (Prodělejme vše, jak ve cvičení tomto naznačeno). Vypravujem jí při tom o svoji lásce a zaveďme ji (ho) pod zázračný strom, kdež dáme ji (mu) utrhnutý květ naší lásky. Provedeme-li cvičení toto několikráte, poznáme, jak poměry nelásky mezi námi se opravdu změní, že místo nesympatie nastupuje mezi oběma mír a láska. Odcházíme z ostrova, usedáme opět do loďky a vracíme se sami k sobě. Jest nám potom tak, jako bychom se probudili z příjemných snů. Provádíme-li cvičení toto častěji, poznáme, že ani žádné lázeňské místo lépe by nám neprospělo, naopak účinky těchto cvičení jsou blahodárnější než různá přírodní zřídla, poněvadž zřídlo, které jsme vytvořili v naší duši, musí být a také bude pro nás vždy účinnější. Lékaři v budoucnosti budou léčiti stav duše, aby vyléčili nemoc těla. Víme, že stejné přitahuje opět stejné. Tuto Pravdu nezmění nic, ať věřit chceme, či nikoliv.

V pořekadlech východních čteme: Bůh jest jako “Strom přání”. Kdokoliv v Jeho přítomnosti si myslí, že jest opuštěný a chudý, zůstane takovým. Ale ten, kdo myslí a věří, že Bůh vyplní všechny potřeby jeho, obdrží od Něho vše. Žádejme proto vždy jen to, co nám prospívá.

Myslíme-li na dobré, ušlechtilé a prospěšné věci, jest to tak, jako bychom vyslali posly do dalekých končin vesmíru, aby nám vše myšlené vyhledali. Totéž platí i o myšlenkách špatných a neužitečných. Proto povinností naší jest, chceme-li žíti život lidí šťastných, takových myšlenek provždy se zhostiti.

Přijdou-li k nám naši bližní, aby nám vyprávěli svoje útrapy, vlévejme jim v duši přesvědčivě důvěru v život a nepřipusťme, aby nás ani sebe u přítomnosti naší chmurnými myšlenkami ovládali. Jedině takovým jednáním staneme se dokonalými, mocnými a povznesenými nad ostatní a teprve potom pocítíme radost ze života.

Dech sluneční a měsíční      

Neuznali jsme, nebyli jsem snad ani nikým upozorněni na to, že dýcháme každé dvě hodiny jiným nosním otvorem, t.j., že proud dechu jest jedním otvorem mocnější než druhým. (Ovšem při tomto dýchání musí býti ústa vždy uzavřena). Často zdá se, jako by jeden nosní otvor byl úplně ucpán. Abychom se o tom přesvědčili, uzavřeme jeden z otvorů nosních, načež silněji vydechneme. Tím poznáme lehce, kterým otvorem volně dech vychází. Též vydechneme-li nosem na plochu zrcadla, poznáme podle sraženého vzduchu na skle, dýcháme-li pravou nebo levou nosní dírkou. Ve chvíli, kdy nastává přechod dechu z jedné strany na druhou , dýchá se stejně oběma otvory, nebo rychle se dech přesunuje na okamžik vlevo neb vpravo. Máme tudíž tři dechy: Dech pravým chřípím jest dechem slunečním, levým chřípím měsíčním a dech střední, zvaný též přechodní. (Podle východních nauk dech sluneční nazývá se Pingala, měsíční Ida a střední Sushumna.) Snímek 065Pozoruhodné jest, že každým východ slunce dech tento určuje si buď pravou neb levou stranu. Podle nauky východní počíná každý zdravý člověk dýchati prvního dne nového měsíce východem slunce počínaje levým chřípím. Po dvou hodinách přechází dech napravo, po dalších dvou hodinách opět nalevo a takto střídá se dech po celý den a celou noc. Toto střídání trvá pravidelně po tři dny, ve kterých vždy s východem slunce člověk počíná dýchati levým nosním otvorem. Avšak čtvrtého dne přichází dech napravo, takže počínáme při východu slunce dýchati pravým nosním otvorem, pak ovšem dech přestupuje po dvou hodinách zase nalevo, tak jako v případě prvém. Pátého a šestého dne dech začíná ráno vpravo, sedmého dne přestupuje nalevo, zůstává tam osmého a devátého dne. Takto děje se střídání dechu vždy po třech dnech až prvního dne úplňku dech začíná východem slunce zase vpravo. Čtvrtého dne úplňku přechází zase nalevo, kde zůstává pátého a šestého dne, pak přechází sedmého dne zase napravo atd. Jsme-li zdrávi, možno nám o této pravdě se přesvědčiti. Poněvadž ale dýchá tak každý zdravý člověk, můžeme i porovnáním dechu u svých bližních správnost výše uvedenou zjistiti. To jest stav našeho dýchání (regulovaného) řízeného sluncem a měsícem. Kromě toho též pozorovati můžeme, že dýcháme-li právě vpravo, pociťujeme, jakoby mírné zvýšení teploty v těle, dýcháme-li vlevo, opět mírné, lehké ochlazení. Nyní musíme opětně poznamenati, že výsledky zdaru v každém jednání našem, jakož i účinkování na naše zdraví možno docíliti jenom tenkráte, budeme-li tyto vykonávati v souladu s celým vesmírem. Jsou určité záležitosti našeho života, které konány ve chvíli, kdy dýcháme vpravo, přinesou zdar, jiné naopak nezdar. Např. Často slýcháme, neb i nám se přihodilo, že nachladili jsme se při koupání. To zajisté stalo se jen proto, že koupali jsem se ve chvíli, kdy dýchali jsme chřípím vlevo. Koupejme se tedy výhradně ve chvíli, kdy prochází dech vpravo, tedy sluneční a vyvarujeme se nachlazení. Každá nemoc, též častokráte i stav naši mysli (vzrušení, zlost, atd.) má za následek, že nenastane změna dechu, t.j., že dýcháme neustále slunečním, přechodným neb měsíčním dechem. Tak při nemocech z nachlazení máme vždy měsíční (vlevo). Při nemocech horečnatých vždy sluneční (vpravo). Stálý dech přechodný nás upozorňuje, že nemoc jest, jak říkáme na cestě. Jest tedy v moci naší, usnadniti lékaři léčení, když budeme dbáti, abychom uvedli o těla (v organizmus) vždy dech takový, který jest příznivý pro léčení, t.j. my můžeme v těle našem libovolně vyvolati i udržovati stav dechu, jaký potřebujeme. Máme-li např. Dech měsíční (vlevo) a chceme-li ho míti vpravo, položme se na levou stranu (na bok) a sice nejlépe na tvrdou rovnou plochu (na zem na koberec), ač stačí též pohovka neb postel. Tak zůstaneme nějakou chvíli ležeti. Urychlíme účinek, tlačíme-li v místo, kde nachází se páté žebro, počítáme-li zdola. Při tom palcem uzavřeme levý nosní otvor. Po krátké chvilce dostaví se žádaný výsledek, t.j. počneme dýchati vpravo a tak uvedeme v tělo záchvěvy sluneční. Též při chůzi možno docíliti dechu buď slunečního neb měsíčního tím, že mocně přimáčkneme uzavřenou ruku na 5té žebro, jako při cviku v leže a opět uzavřeme palcem nosní otvor (té strany, na které na žebro tlačíme, abychom docílili dechu strany druhé, tedy podle našeho přání. Stálým cvičením dostavuje se pak libovolný dech velmi rychle.

Příznivé vztahy k dechu měsíčnímu (Ida)

Vlevo
Hlavní příznivé dni jsou pondělí, středa, čtvrtek a pátek, strana západní a jižní, nechoď na východ a sever, dýcháš-li dechem měsíčním (vlevo).

V dechu měsíčním konáme vše to, co má míti trvalý účinek. Vycházíme-li z příbytku a máme-li dech vlevo, vykročíme vždy levou nohou. Máme-li jíti na dalekou cestu, vyjděme v dechu měsíčním. Vstupujeme-li do nového stavu, shromažďujeme-li bohatství, děláme-li studně, rybníky, nádrže, stavíme-li sochy, kupujeme-li nástroje, dáváme-li šíti oděv, kupujeme-li šperky, ozdoby, chceme-li mluviti se svými představenými, vstupujeme-li do manželství, připravujeme-li chladící a živné léky, jdeme-li do nového bytu, nastupujeme-li do úřadu, při vzdělávání polí, při setí, chceme-li se s někým usmířiti, začínáme-li co čísti, při návštěvě příbuzných, při jízdě na koni, při ukládání věcí, při zpěvu, hře na hudební nástroje, vcházíme-li do města neb vsi, v nemoci, v zimnici, v mdlobě, jest měsíc příznivý. Též při starostech a sklíčenosti. Dobrodiní vykonané během doby dechu měsíčního přinese dobrodinci mnohonásobnou odměnu.

Příznivé vztahy k dechu slunečnímu (Pingala)

Vpravo
Hlavní příznivé dny jsou neděle, úterý a sobota.

Strana východní a severní, nechoď na západ neb jih, dýcháš-li dechem slunečním (vpravo). V dechu slunečním konejme skutky takové, jejichž povaha jest přechodná nebo dočasná, při čtení, vyučování obtížným vědám, při chůzi, prodáváme-li zvířata, při honbě, při shromažďování dřeva a cihel ke stavbám, při cestování v horách, při vyučování se jízdě na koni, učíme-li se koně tahat, při psaní, v lékařství, při nepřátelství, při magnetisování, rozkazujeme-li někomu, aby něco vykonal, tedy při nucení někoho k něčemu, při šermu, při jídle, při koupání, při jednáních, při přeplavbě lodí, při tělocviku, též spáti máme, když jest dech sluneční. Kdo umí, aby celý den měsíc a celu noc slunce (dech měsíční ve dne, sluneční v noci) účinkoval v jeho bytosti, jest dokonalým. Jsi-li zvláště sláb a chorobný, hleď přizpůsobiti svůj dech tak, abys po 8 dní celodenně dýchal vlevo a v noci vpravo. Toho docílí se podle pokynů ve předu uvedených. Po těchto osmi dnech stane se zdraví naše výborným. Při nemoci docílíme dechu měsíčního ve dne, budeme-li ležeti stále na pravé straně. V době, kdy přechází s jedné strany na druhou (Sushumna), není radno uzavírati nějakých obchodů, rovněž ničeho počínati. Konání naše omezí se na uvažování o věcech lásky, dobra a krásna. Dech sluneční a měsíční (Ida a Pingala) dají výsledkem jen tehdy, souvisí-li s příhodnou vládnoucí tatvou u každé tatvy jest poznamenáno, náleží-li jí dech vpravo či vlevo). Poznamenáváme, že jen trpělivost a neoblomná vytrvalost přináší výsledky. Jak jistě chápete, učení o tatavách do kterého nyní lehce nahlížíte je pouze počátkem poznání hlubšího vědění. A tímto jsme osvětlili čtenářům našim nejdůležitější zákon o kosmických (vesmírových) sílách, dosud málokterým jednotlivcům známý. Poznáním jich nabude každý praktik určitých výhod a podřídí-li se cvičením, může úplně cestu svého žití upraviti si radostnou a šťastnou. (v druhém díle “Tatvy a věda dechu” obsaženy jsou další velmi zajímavé podrobnosti k úplnému osvětlení cesty životní. Druhý díl vede již žáka vyšší duchovní úrovní) Dříve než odhodlali jsme se k vydání, snesli jsme na sta přesvědčení pro tvrzení naše, ve spisu uvedená. Bude mnoho pochybovačů, ale názor jich zcela jistě se změní několika nepatrnými zkouškami, které jistě překvapí svým výsledkem. To stane se, když jednání své, tedy myšlenky, řeči, zábavy se svým okolím, chutě, nálady, vůbec smysly své postavíme pod kontrolu našich tatvických hodin. Tak např.: Bavili jsme se s přáteli o věcech týkajících se života

Prána – životní princip, životní síla

V jednání o dechu zmínili jsme o Práně. Když prošli jsme již naznačenou cestou dechu, myšlenek a soustřeďování, pochopíme snadněji účinky Prány na náš život. Jest toho nezbytně třeba, poněvadž souvisí její upotřebení též se sestavou našich “Hodin šťastného člověka”
Prána jest (kosmickým) dechem vesmírovým, proto jest jeho životem, jakož i životem veškerého tvorstva. Proniká vše, žije všem, jest vše. Jest pohybem, magnetismem, elektřinou, tíží atd. Můžeme říci, že Prána jest sloupem, na němž spočívají veškeré světy. Prána naplňuje vzduch, ač sama vzduchem není. Žádný tvor nemohl by ani okamžik žíti, kdyby současně vzdušný kyslík pro plíce nevdechoval s Pránou, ač tato sama kyslíkem není. Nedá se vážit, nemůžeme ji čichati ani cítiti a přece je ve všem. Prána jest zachovatelkou života, ve svých účincích skutečná síla životní. Vzduch je bohatě prosycen Pránou. Jako kyslík určen jest k oběhu krve, tak Prána zase pro (systém) obor nervový, jakož i pro celé naše bytí (existenci). Pránu možno v těle našem nahromaditi, jako asi elektřinu v akumulátorech (v bateriích). Silou své vůle a soustředěním můžeme nervy své naplniti bohatě Pránou. Naučíme-li se správně dýchati, jak jsme vpředu uvedli a vědomě Pránu pro své nervy zaopatřovati, přestanou existovati dnes tak četní nervosní lidé, neboť Prána jest pramenem energie, životní síly, tedy i zdraví.

Kdo naučil se Pránu vědomě vdechovati, účinkuje příznivě i na svoji duchovní hodnotu. Veškerá cvičení dechová, která jsme již vpředu uvedli, možno prováděti také se soustředěním na Pránu, zvláště při dýchání rytmickém. Abychom Pránou zásobili svoje tělo, jest třeba pomocí koncentrace i své vůle k tomu působiti. Při všech cvičeních dechových možno Pránu vdechovati ve větší míře pouze projevem vůle a určitým řízením myšlenkových proudů. Nejlepších výsledků nabudeme v době, kdy slunce jest n vzestupu, tedy od východu do 12 ti hod., též zvláště v době dorůstajícího měsíce. Tedy v D = 0. Abychom Pránou zásobili úplně svůj organismus, postavme se obličejem k východu (proti slunci), zavřeme oči, zvedněme ruce, aby s hlavou měly podobu W, hluboce zvolna vdechněme a při tom intensivně si mysleme: “vdechuji všemohoucí Pránu – “myšlenkově vdechujeme tak, jako bychom opravdu sáli do sebe dech prsty u rukou a středem dlaň (kde byly rány Kristovy), myšlenkově cítíme, jak tato všemohoucí síla probíhá rukama, vniká do plic a usazuje se ve slunečním pletivu (plexus solaris) nad žaludeční jamkou. Odtud necháme jí jako sluncem prozářiti celé tělo, zvláště chorá místa, načež po krátkém zadržení dechu (aniž by nás to unavovalo) dlouze nosem vydechneme. Tímto způsobem vdechujeme i nohama (opět místem, kde byly rány Kristovy) též místy, kde na těle pociťujeme bolesti, neb místy, kde máme nějaké rány. Zakončení každého myšlenkového proudu i dechu při vdechování Prány budiž v slunečním pletivu. Kdo naučí se tomuto vdechování Prány řádným myšlenkovým soustředěním, pozná blahodárné účinky velmi rychle duchovního poznání ve větší společnosti. Byl jsem se svojí zábavou jako zelený ostrůvek v kalných vodách. Přichází k nám známí z davu a vypravují ve smíchu (bylo to na vojně) věci, jimiž člověk nemá poskvrňovati svoje rety. Porovnání času s hodinami tatvickými přesvědčilo nás o vládě Vayu. Jindy: Zábava naše nesla se proudem obvyklých vypravování, které náhle zabočí na pokrmy a jednotlivci dráždí chuťové orgány různými žádostmi labužnickými, tatvické hodiny přesvědčili nás o vládě Apas. Člověk zvláště mírné a klidné povahy počne se rozčilovati, – tatvické hodiny ukazují Tejas, atd. Přátelé naši uvykli si tak na kontrolu svého jednání, že přicházeli velmi často aby se pozeptali, jaká tatva vibruje v té či oné chvíli. Často přinášeli i poznámky z důležitějších konání i příhod dne a bývali vždy překvapeni, jak všecky příhody, řeči, myšlenky a skutky shodovaly se s podstatou právě vládnoucí tatvy. Konali jsem zkoušky i se sny. Kdykoli probudili jsem se následkem snu, ať již dobrého či zlého a porovnali jsme dobu, ve které se nám právě zdál, shodovala se nálada tohoto úplně s hodinami tatvickými. Jsme přesvědčeni o tom, že všichni, kteří zaopatřili si tyto hodiny, budou určitě překvapeni výsledky. Kompasem životním možno je nazvati, neboť jako tento ukazuje směr k přístavu, tak hodiny vedou nás k hledanému míru, štěstí a radosti, když skutky svoje podle nich zařídíme. Poznáme-li, že v nitru našem vznikají myšlenky špatné (Vayu) neb chmurné (Akaša), s celu svojí vůlí postavíme se proti tomuto proudu. Vystříháme se všeho, co by nás v soulad s těmito velkými kosmickými dechy uvádělo a najdeme žádaný klid a mír. Při rozčilování, této tak povšechné chybě dnešního nervosního lidstva, vzpomeňme na hodiny, které jistě přesvědčí nás, že právě vibruje Tejas a opět celou silou postavme se proti tomuto bojovnému proudu v našem nitru a vystřídáme se mnohých nepříjemností. Apas, zvláště pak Prithivi, tyto posvátné dechy přízně pozemšťanům, uplatňujeme v celém svém životě, pak z proudu, v jehož prudkých vlnách často zoufale jsme zápasili, vyplujeme na tichou hladinu prozářenou slunkem skutečného šťastného života.